PREJIMKY-18

Parta MTM, aneb posádka, která je v pohodě, i když mele z posledního

Jedním z předpokladů úspěchu je za každých okolností pohoda a dobrá nálada. Tyto atributy bezezbytku splňuje mladá posádka týmu KM Racing, která v kamionu Liaz dokončila Rallye Dakar na 19. místě. Za volantem sedí ústřední postava Martin Macík mladší, ale jeho řidičské umění by bez pomoci navigátora Františka Tomáška a mechanika Michala Mrkvy přišlo vniveč. Výhodou party MTM je to, že jsou naladění na stejnou notu. Všichni navíc pocházejí ze Sedlčanska a znají se z dob, kdy ještě netušili, že budou v jedné kabině polykat kila dakarského prachu a tisíce nekonečných kilometrů.

Zastavme se tentokrát u těch, kteří bývají tak trochu neprávem ve stínu slavnějších pilotů. Michal Mrkva se dostal výrazně ke slovu ve chvíli, kdy v jedenácté etapě žlutočerný kamion nečekaně odmítl pokračovat a záhy se ukázalo, že příčinou zastavení je poškození kardanového hřídele na přední nápravě. 

Do natažených matek bušili dvě hodiny

„Takovou závadu jsme vůbec nečekali, protože tohle se nám ještě nikdy nestalo. Pravdou však je, že jsme proti loňsku o něco zrychlili, takže součástky byly víc namáhané,“ přemítal závodní mechanik. „I když se kardanka stejně jako řada dalších komponentů každý den v bivaku kontrolovala, tak nikdy neměla ani vůli. Jenže taková závada se projeví třeba během pěti minut. Jednalo se o klasickou únavu materiálu,“ pokračoval Michal.

„Jeli jsme asi sto dvacet v pozvolném klesání do řečiště a Mates najednou povídá, že chtěl zařadit, ale že mu to přestalo jet. Stáli jsme během pár vteřin. Vyskočil jsem ven a hned jsem viděl půlku kardanky viset, druhá úplně ulítla. Odešla jedna část kříže a nadělalo to paseku v kabelech. Naštěstí se toho víc nestalo,“ popisoval neradostnou situaci čtyřiatřicetiletý mechanik, který v kabině absolvoval třetí Dakar.

Posádka musela vyndat kardanku ze zadní nápravy a náhon propojit tak, aby se jelo jenom na předek. „Bohužel nešly vytočit dvě natažené matky z poškozené kardanky, takže jsme je musely vymlátit sekáčem, což nám zabralo asi dvě hodiny. Pak jsme tu půlku vyndali, dali nové šrouby a jeli na předek. Celkem nám oprava zabrala čtyři hodiny. V bivaku se pak měnily všechny kardanky a dělala se další údržba. Do postele jsem se dostal asi na dvě a půl hodiny. Ostatní mechanici skončili v šest ráno,“ říkal Michal Mrkva o největší poruše, jaká letos liazku s číslem 525 postihla.

Po nervóznějším začátku se rozkoukal

František Tomášek byl letos nováčkem Rallye Dakar, ale s KM Racingem je ve styku přes deset let. Spíš byl fanouškem, ale loni si v kamionu vyzkoušel několik menších soutěží, a protože spolupráce fungovala, naskočil hned i do nejtvrdšího motoristického maratonu. „Navigovat není snadné, ale z endura a cross country mám smysl pro orientaci a takový ten chlapský talent. Chce to zvládnout pravidla soutěže, vyznat se v přírodě, číst terén a neztratit se,“ vykládal dakarista v Kristových letech.

„Přiznám se, že jsem se trochu bál, protože tak rychle se na Dakar asi nikdo nedostal. Ze začátku jsem byl dost nervózní, ale první etapu naštěstí zrušili. Díky rychlé trase, která nevyžadovala tolik navigace, jsem se pak pozvolna rozkoukal a zklidnil,“ přiznal František, jemuž se později v argentinských dunách povedlo správně a rychle najít kontrolní bod, na němž někteří věhlasní navigátoři vyhořeli.

Stál za svým názorem, i když jejich kamion v protisměru míjel jeden osobák za druhým. „Pozoroval jsem, jak se na nás vyděšeně dívají a ani si neuvědomovali, že na dunu najíždění opačně. Věděl jsem, že bod leží na druhé straně hory písku a že při tom musíme trochu zariskovat. To se ostatním asi nechtělo, a tak celou dunu zbytečně zespoda objížděli a tím ztratili spoustu času. Tímhle správným manévrem jsme na soupeře získali asi čtyřicet minut,“ pochlubil se navigačním čichem.

Selfíčko s kamionem v zádech

Z jihoamerického dobrodružství si domů přivezl spousty zážitků. Některé jsou trochu nepochopitelné v tom, jak jihoameričtí fanoušci riskují při průjezdech závodních vozidel. „Všichni mají v rukou mobily a za každé situace fotí. Třeba mladá maminka držící v náručí dítě si v zatáčce stoupne zády do silnice a dělá si selfíčko s projíždějícími auťáky. Při tom to může být její poslední fotka…. Na tohle jsme museli dávat veliký pozor, abychom někoho netrefili,“ kroutil hlavou navigátor.

Řeč se stočila i na pilota Martina Macíka, který při dvou prvních dakarských ročnících působil právě v roli navigátora. „Stalo se někdy, že se naše názory různily, ale určitě bylo ku prospěchu naší jízdy, že navigováním prošel, takže jsem se v tomto ohledu mohl něco přiučit,“ přiznal František Tomášek.

Zároveň si nemohl vynachválit bezvadnou atmosféru v kabině. „Byla naprosto skvělá. Je super, že jsme přibližně stejně staří, jen Mates je trochu mladší. S Michalem jsme chodili na základce do třídy a všichni se spolu dlouho a dobře známe. Máme stejný druh humoru a podobné názory. I když je ouvej a meleme z posledního, dokážeme se bavit a dělat si srandu ze všeho kolem i sami ze sebe.“

min / KM Racing Media